Jak je možné, že všechny děti na světě se nakonec naučí chodit? Zvláště když nemají žádný návod, podle kterého by mohly postupovat. Za celý svůj život jsem nikdy nepotkal dospělého člověka, který by se batolil do práce. Jak je to možné? Receptem k JAKÉMUKOLIV úspěchu jsou 2 následující ingredience:

  1. vytrvalost
  2. experimentace

Měly děti vytrvání? Pekelné! Experimentovaly s různými postupy? S hromadou! Vytrvalost bez experimentace nestačí, protože by jen vedla ke stejným výsledkům. Experimentace bez vytrvalosti taky nestačí, protože by vedla jen k pár neúspěšným výsledkům a k následnému vzdání se.

To je sice hezký, ale jak se to vztahuje na počítače? Umění s počítačem je dovednost jako jakákoliv jiná, tzn. dá se naučit. Budete-li vládnout vytrvalostí (čili budete mít motivaci) a budete-li experimentovat, úspěch v podobě ovládání počítače/programu/technologie je nevyhnutelný.

Pozorováním jsem zjistil, že chce-li být někdo zdatnější s počítačem, měl by si osvojit následující charaktery:

  1. zvídavé dítě
  2. systematický vědec
  3. líný muž

Každý charakter je vhodný na jiný typ situace a někdy je vhodné namíchat 2-3 charaktery dohromady. Dovednost odhadnout, jaký charakter se hodí použít v konkrétní situaci, je tedy klíčová. Naštěstí stačí selský rozum.

Zvídavé dítě

Popis: Všechno ho zajímá, všechno musí vidět, osahat, prozkoumat, pochopit, pohrát si. Nebojí se, že něco pokazí, a tak objevuje bez zábran. Když někde něco ulomí nebo porazí, snaží se dát věci do pořádku po svém. Opět zkoumá a objevuje různé způsoby, jak by to mohlo jít.

Buďte zvídaví jako dítě, nebojte se zkusit v neznámém programu kliknout levým tlačítkem myši, pravým tlačítkem myši na různé ikony, nabídky a plochy. A co asi udělá dlouhý klik levým a co dlouhý klik pravým tlačítkem?

Příklad: Konečně jsem si nainstaloval Photoshop na svůj počítač, takže ho nedočkavě spouštím a jdu zkoumat. Vlevo jsou nějaké nástroje – co kterej asi dělá? Interesantní. A co když na ně kliknu pravým tlačítkem? Aha, takže téměř pod každou ikonou nástroje se skrývají další tematické nástroje. Pěkně, pěkně. Co když 2x kliknu na plochu Photoshopu levým tlačítkem myši? Můžu rovnou vybrat nějakej obrázek k otevření. A co asi skrývá nastavení, najdu tam něco zajímavého, co se mi může hodit?

Systematický vědec

Popis: Vytváří teorie, zkouší je a výsledky si zapisuje, aby podle svých poznámek mohl upravovat svou teorii a hlavně se mohl k poznámkám vrátit, když bude třeba. Jeho nejdůležitější předností je, že vždy zkoumá jen jednu věc a pozoruje výsledky. Kdyby totiž vyzkoušel 3 odlišné postupy najednou, tak jak bude vědět, jaký výsledek má přiřadit k jakému postupu?

Jestliže hledáte nějakou funkci, ale nevíte přesně jakou, tak klidně buďte jako dítě a objevujte, zkoušejte. Ale buďte trošku systematičtí a zkoušejte vždy v jeden okamžik jen jednu věc, abyste mohli zjistit, zda vám přinesla kýžené výsledky. Pokud ne, vraťte ji do původního stavu a zkuste jinou věc. Systematický vědec by to tak udělal.

Příklad: Chci v Excelu aplikovat nějakou konkrétní funkci (třeba aritmetický průměr) na jednu či více buněk, ale nevím, jak se jmenuje. Logicky si odvodím (vytvořím teorii), že se bude jednat o matematické funkce, takže se zaměřím pouze na ty, které do takové sekce spadají. Následně vyberu jednu funkci a zkusím ji aplikovat na jednu buňku. Podle výsledku mohu určit, zda jsem vybral správnou funkci, či ne. Pokud ano, jsem hotov. Pokud ne, funkci smažu z buňky a zkusím další.

Líný muž

Popis: Je už postarší, chce mít klid a pohodlí. Hledá možnosti jak by toho dosáhnul. Líný muž hlavně věří, že problémy, které on řeší, už před ním někdo nepochybně úspěšně vyřešil. A tak proč se snažit znovu vymyslet kolo, když kolo už existuje?

Nezapomeňte, proč lidstvo stvořilo počítače. Jsou tu od toho, aby nám pomáhaly s prací, usnadňovaly nám život. Taky nezapomeňte, jak dlouho tu jsou s námi a že už jsme v 21. století, tzn. díky vývoji jsou počítače schopné pomáhat nám v čím dál více oblastech. Až se budete s něčím zdlouhavě trápit, vžijte se do role líného muže a řekněte si, že přeci není možné, aby nešel daný úkon nějak ulehčit. V drtivé většině totiž jde a výsledná časová/energická úspora bývá nezanedbatelná. Nejen v ten daný okamžik, ale i dalších jemu podobných (či úplně stejných).

Příklad: Mám složku s albem mého oblíbeného interpreta. Bohužel jsou MP3 soubory pojmenovány jen jako název skladby. Jenže já je chci mít ve tvaru INTERPRET – ALBUM – NÁZEV SKLADBY. Je jich celkem 23, takže ano, můžu je jako lopata jeden po druhém přejmenovat, ale to by mi zabralo více času a já se nehci sedřít. A hlavně co bych dělal, kdyby souborů nebylo 23, ale 2300? Nevěřím, že není možnost, jak to udělat rychleji/lépe! Vlezu na internet a zadám do vyhledavače dotaz, jak hromadně přejmenovat soubory. Jeden z výsledků odkazuje na použití programu Total Commander, který shodou okolností taky používám. Označím soubory, které chci přejmenovat, a kliknu v menu na Soubor – Hromadné přejmenování souborů. Vyplním šablonu přejmenování dle svých preferencí, kliknu na tlačítko Start a během sekundy mám hotovo. Téměř bez práce a je mi jedno, jestli jsem přejmenoval 23 nebo 2300 souborů.

Zjistil jsem, že pokaždé, když se chci pustit do něčeho neprobádaného a mám divný pocit z toho, že bych mohl něco pokazit, je to zapříčiněno tím, že nemám představu, co všechno se může pokazit, a tak si představuju něco neznámého, neuchopitelného (a lidé se bojí neznámých věcí). Lékem na tuto situaci je zamyslet se nad tím, jaká je nejhorší reálná situace, která může nastat. V drtivé většině případů přijdu na to, že kdyby se taková představa vyplnila, velice snadno se bude dát napravit.

Jaký nejhorší scénář tedy může nastat, když budete zvídaví jako dítě a budete zkoušet klikat tam, kam jste se ještě neodvážili kliknout? Pokud budete postupovat se špetkou systematického vědce, pak v případě, že něco nepůjde podle vašeho očekávání, stačí vrátit váš poslední krok do původního stavu (což v drtivé většině případů jde bez problémů). Dojde-li však doopravdy na nejhorší a něco se šíleně pokazí, tak nejhorší možný scénář je, že nebude fungovat počítač. Ovšem pouze po softwarové stránce, tzn. v nejhorším případě bude nutné přeinstalovat operační systém (Windows). To se stejně doporučuje dělat jednou do roka. Pokud přeinstalaci systému neumí někdo z členů rodiny nebo známých, tak v nejhorším případě vás bude stát vaše bádání 1000 Kč u některé počítačové firmy, která přeinstalaci provede. To není až tak hrozné, ne?

Na druhé straně nejhoršího možného scénáře jsou benefity a naštěstí jsou více pravděpodobné než nejhorší možný scénář. Jaké benefity to jsou? Rozvoj vaší osoby, vašich dovedností. Každý nový objev, který zaznamenáte, vám v budoucnu pomůže vyřešit něco jiného rychleji nebo snadněji. Z toho vychází, že čím více budete experimentovat a objevovat, tím zdatnějšími uživateli budete.

A protože počítače s námi budou po celou dobu našeho života, není tedy motivace stát se schopnějším uživatelem počítače tím správným krokem ke spokojenějšímu či bohatšímu životu?